Co pro mě znamená jóga zkusím popsat pomocí zážitku, který jsem prožil v meditačním kempu Vipassana ve městě Lucknow (Indie). Jakkoliv neuvěřitelný, či možná právě Vám vzdálený, tento zážitek není nijak ojedinělý, a je mnoho lidí, kteří se budou schopni plně ztotožnit s tím, co se mi stalo. Tato zkušenost by vám měla pomoci chápat krásu a důležitost meditace a možnosti, kterým se otvíráte, rozhodnete-li se začít cvičit jógu a meditovat. Zkuste se proto na chvíli přenést o pár tisíc kilometrů dál, do míst, odkud k nám přišla meditace a jóga. Do překrásné Indie, která se díky tomu, co budete číst, stala na krásných šest let mým druhým domovem.
Lucknow (Indie), třetí den meditačního kempu Vipassana, listopad 2006
Byl podvečer jednoho krásného podzimního dne a já seděl se skupinou podobně smýšlejících lidí v nevelké meditační hale, pozoroval dech a trpělivě snášel bolest celého těla, která byla způsobená neschopností sedět v tureckém sedu s rovnými zády. Ta bolest se nacházela ve všech částech mého těla a bylo mi řečeno, abych ji pozoroval, což se nakonec opravdu ukázalo být tím jediným co mi zbývalo. Dlouhá sezení a nekonečná řada neuspěšných pokusů soustředit se na svůj dech mě pomalu začaly přivádět k myšlence, že bych měl vše vzdát.
Třetí den této meditace je prý zlomový a mně se opravdu začínala intenzivní bolest zarývat hluboko do mysli. Řekl jsem si, že to zkusím nějak vydržet a dám celé meditaci šanci do konce dne. Další den jsem měl v plánu sbalit kufry a jet hledat místo, kde nabízejí klidnou mysl bez námahy.
Do konce dne zbývalo jen pár hodin. Začal jsem znovu pozorovat dech a cítil, jak se moje tělo postupně začíná uvolňovat. Dech se začal pomalu prohlubovat a zjemňovat. Nenechal jsem si ujít ani jediný nádech a každý výdech jsem následoval jako by měl být můj poslední. Najednou jako by to přestal být můj dech, ale byl to pouze dech. Nebylo to moje tělo, které ho vdechovalo a myšlenky se kamsi vytratily. To, co se nejdřív zdálo být tak těžké, nepohodlné a neposedné tělo, jsem přestával cítit. Jako bych se vznášel a tělo, které se nejdřív zdálo být těžké jako kámen, bylo najednou lehké jako vzduch. Všechna bolest, která se zdála být tak nesnesitelná, najednou zmizela “jak pára nad hrncem”. Jako by někdo vypnul všechny smysly a zapnul pocit nekonečného blaha a míru. Nekonečně silná vibrace míru, lásky a oslepující, neskutečně příjemné světlo, obklopovali vše co jsem byl. Byl jsem součástí všeho a vše bylo překrásně čistou vibrací lásky. Používám slovo láska, ale ve skutečnosti není slov, jak to vše dostatečně dobře popsat. Jak popíšete pocit lásky mladému člověku, který s ní nemá absolutně žádou zkušenost? Možná použijeme slov příjemně teplý pocit na srdci, ale je to opravdu všechno co člověk cítí, když se poprvé zamiluje? Není samotný zážitek mnohem silnější, než jakákoliv slova, která se ho snaží popsat?
Najednou mě napadlo, jak krásný je to pocit, a že bych ho nechtěl ztratit. To byla první myšlenka, která se mi do mysli vloudila jako smrtelný virus. Byla to touha neztratit ten neskutečně příjemný pocit, která mě připoutala zpátky k tělu. Jakoby někdo vyndal špunt z nekonečného moře, začaly prosakovat další myšlenky a přivádět mě zpět do uvědomování si svého těla. Světlo se pomalu změnilo v příjemný pocit blaha, vibrace lásky a míru přešla v pocit uvolnění, a na mém obličeji se objevil výrazný úsměv, který tam zůstal ještě mnoho týdnů.
Ten člověk který si sedal do meditace o tři dny dříve a ten co se teď zvedal aby šel spát, byly dvě diametrálně odlišné osoby. Poté co jsem se ocitl ve svém pokoji a nechal na sebe dopadnout hloubku toho co se mi stalo, následoval dlouhý pláč, který jako by smýval všechno zlé, co jsem kdy udělal. Do mysli mi začaly připlouvat vzpomínky na lidi a zvířata, kterým jsem ve svém krátkém životě stačil ublížit a zesilovaly již tak dost intenzivní emoce. Moje podvědomá víra v něco vyššího, ikdyž jsem to nikdy neměl potřebu nějak nenazývat, najednou přešla v naprostou jistotu, a získala velice konkrétní podobu. Přestal to být pouhý koncept. Najednou to byl prožitek a tak se stalo něco, čemu bych velice obtížně věřil, kdyby mi to někdo popisoval, absolutní realitou, smyslem života a důvodem k mému zájmu o jógu, meditaci a východní filozofii. Filozofie přestala být pouze krásnou pohádkou, ale stala se velice zajímavou pomůckou, která mi pomohla pochopit vše co se mi stalo. V příštích dnech a měsících mi bylo stále víc jasné, že filozofie která popisovala to, co jsem prožil, je správná a pravdivá. Postupem času jsem začal objevovat svoje prožitky a cestu k nim v Patandžaliho sůtrách, a identický zážitek byl popsán v eposu Mahábhárata. Tak jsem postupně zjistil, že se mi otevřely dveře do světa nekonečných možností objevování sebe sama.
Psal jsem tu o dveřích do své duše, které jsem pak ještě mnohokrát pootevřel a nahlížel dovnitř. Už mi nevadilo, že sedím se zkříženýma nohama, a že mě bolí záda. Vím, že až pro nás všechny nastane správný okamžik, vstoupí skrz ty dveře naší mysli každý z nás do místa, ve kterém je absolutní mír a láska. Je to místo, kde fyzická část naší existence zůstává v nepozvaná a naše duše a její vibrace jsou všeprostupujícím zážitkem.
Jógové pozice nejsou ničím jiným než formou fitness, pokud nejsou prováděny s uvolněnou myslí, která si je vědoma každého pohybu. A naopak jakýkoliv sport prováděný vědomě a uvolněně se stává Jógou. Jóga je neustálý proud pozornosti zaměřené na naše tělo. Je to pozornost, která nijak nesoudí stav našeho těla, akceptuje jeho možnosti a je otevřená ke všem informacím, které nám naše tělo komunikuje pomocí našich vjemů. Proto není zdaleka tak důležité co děláme, jako způsob, kterým to děláme. Jestliže naše činosti provází vědomá, kreativní a zvídavá mysl, budou naše činy pozitivní. Všimněte si jak většinu věcí, které si nepřejeme dělat, nebo pro nás, či naše okolí nejsou dobré, provází jakýsi stín nevědomí. Všechny tzv. zlozvyky jsou prováděny automaticky a bezmyšlenkovitě. Zaměříme-li se na ně a budeme-li je provozovat se stejným stavem (vědomé) mysli, který se snažíme aplikovat při cvičení jógy, postupně zjistíme, že pro nás přestávají být zajímavými. Zkusme každý den nechat naše tělo proplouvat jogou s myslí, která vše pozoruje. Jako zkušený loutkař splyne se svou loutkou, když hraje loutkové divadlo a odkládá ji, když jde domu, zkusme odložit naši mysl předtím než začneme cvičit. Zkusme zapomenout na všechny role, které musíme hrát a odevzdat se plně tomu co nám naše smysly sdělují. Zkusme se nenechat unést na vlně příjemných pocitů a nepřehlížet nepříjemné pocity. Zkusme objektivně sledovat naše tělo.
Až bude tělo protažené a uvolněné, budeme se moci posadit, zkřížit nohy, narovnat záda a krk. To bude okamžik, kdy se dokážeme uvolnit, a bez zbytečné bolesti a myšlenek spočinout naší pozornost na našem dechu. Uvolnění a dech nás začnou pomalu směrovat do míst, kvůli kterým jsme získali tento drahocený život v lidském těle s lidskou myslí.
MAY ALL BEINGS BE HAPPY, FULL OF LOVE, PEACE AND HARMONY!!
NECHŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI ŠŤASTNY, PLNY LÁSKY, MÍRU A HARMONIE!!
Maitreya